Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej, než by im patrilo. Aj fakt dobré dánske bandy to mávajú takto dosť často, možno hlavne preto, že akosi kašlú na to niekam sa tlačiť. Novinka DAWN OF DEMISE ale vyšla u Unique Leader, to by ich nakopnúť mohlo, aj keď tiež len v prípade, že sa im zachce trochu máknuť na veci. Každopádne by na hociktorom festivale zameranom na tvrdé jadro kovu smrti patrili k tomu lepšiemu.
Dosť teórií, štvrtý album DOD prináša jedenásť skladieb, zvukovo veľmi štýlovo a príjemne stvárnených, hutné, kopajúce 90. roky, žiadna cvrlikajúca umelina. O hudobnom zameraní skupiny som už čo – to popísal minule, aktuálne teda hlavne skonštatujem, že na tomto albume sú definitívne späť nedocenení priekopníci európskeho BDM – samozrejme je reč o INFERNAL TORMENT, ktorých debut pred vyše 20 rokmi stanovil nové hranice extrému. V DAWN OF DEMISE je dnes už len vokalista tejto legendy, ale pri správnom vedení spoluhráčov aj Scott Jensen stačí na to, aby „The Suffering“ znel ako nasledovník „Man’s True Nature“ s menej oplzlými a rozzúrenejšími textami. Vokálne je to rovnaká ukrutnosť ako kedysi, hudobne do priamočiareho, ale prepracovaného katovania pribudlo o čosi viac klasického slamu z čias pred jeho výbuchom, skladby sú drviace, výbušné, chytľavé a hoci takmer všetko ide podľa prastarého vzorca, „The Suffering“ ma baví a je vydarenou ukážkou podstaty žánru.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.